Pravidla, která nařizují, co vše může být nazýváno rumem, jsou nesrovnatelně volnější, než je tomu např. u whiskey, kde jsou tato pravidla velmi přísná a přesná, pro rum víceméně platí, co jiný kraj, to jiný mrav.
V podstatě jsou zde dvě hlavní kategorie rumu, a to rumy melasové, vzniklé fermentací a destilací melasy, a poté rumy zemědělské (někdy také označované jako agricole –viz slovníček pojmů).
Na základě dřívějšího rozdělení podle oblastí, které byly tehdy pod kontrolou evropských koloniálních mocností, hlavně Anglie, Španělska a Francie, se také do dneška používá neoficiální rozdělení na rumy anglického, španělského a francouzského typu. Zatímco první dva, tedy anglický a španělský, jsou rumy melasové, za rumy francouzského typu jsou obecně považovány rumy zemědělské (nebo agricole).
Anglický typ
Domovem těchto druhů rumu, jak už název napovídá, jsou bývalé anglické kolonie, tedy zejména Barbados, Jamajka nebo Guyana. Rumový průmysl byl tedy dědictvím přidruženým k cukrářskému průmyslu a britské zkušenosti s destilací a stařením whiskey. Tyto „rums“, zpracovávané z melasy a destilované zpravidla kotlíkovou metodou (pot still), jsou často označovány jako „těžké“ rumy, obsahující více tzv. nealkoholických prvků, dodávajících jim různé vůně a chutě, obvykle považované za drsnější, až řízné, povětšinou také s dřevitější chutí či závěrem, a někdy jsou označovány za rumy suché nebo sušší, což ale neplatí univerzálně. Mnoho palíren takovýchto rumů vyrábí i rumy s obsahem alkoholu až 60%.
Španělský typ
Podobně jako rumy anglické jsou i rumy španělského (nebo chcete-li hispánského) typu produktem bývalých španělských kolonií nebo latinsko-amerických států (Nikaragua, Kolumbie, Venezuela a další, a také ostrovů jako dnešní Kuba, Dominikánská republika nebo Mauricius). Zpracovávají se rovněž z melasy, popř. v některých případech z třtinového medu a jen výjimečně z třtinové šťávy. Rónes (španělsky rumy) se většinou destilují na multikolonových zařízeních, někdy dokonce celých systémech multikolon. Rumy se v nich destilují na vysoký obsah alkoholu, až 95 %. Takto získaný detilát je označován jako „lehký“, protože obsahuje málo nealkoholických prvků, a jeho chuť tedy není natolik výrazná. Navzdory takovému způsobu výroby si Rón získal respekt a oblibu, jak v mixologii, zejména tedy bílé, nestařené nebo málo stařené rumy, tak jako požitkářský produkt, který lze vychutnávat samotný. Mnoho těchto stařených rumů zraje metodou Solera (viz. výroba rumu). Charakteristickou vlastností španělských rumů je, že se jedná u rumy jemnější, sladší a sladké, gurmánské. Hodně z nich je doslazováno, i když ani zde to neplatí pro všechny.
Francouzský typ
Francouzským typem rumu se zpravidla označuje rum zemědělský, také označovaný jako agricole a stejně jako oba předchozí typy vzniklo jeho označení z důvodu jeho rozšíření na francouzských koloniích, zejména na Martiniku nebo Guadelupu. O tom, co vedlo ke vzniku zemedělského rumu viz. historie rumu – co je to zemědělský rum. Rumy francouzského typu jsou na rozdíl od předchozích vyráběny místo melasy z čisté třtinové šťávy, jinak je postup výroby víceméně podobný. Zemědělské rumy vynikají přirozenou vůní a chutí cukrové třtiny, která se v rumech rozkládá, zpravidla jsou aromatičtější, silnější v obsahu alkoholu, ale chuťově jemné a nasládlé. Francouzi na svůj „rhum“ dopustit nedají a pro mnohé je tím pravým rumem pouze rum zemědělský.